Autor stránek

Autor stránek

Zde může být text o autorovi

Stránky tělesné, duševní a citové harmonie

Jaká témata máte v oblibě?

Celostní péče (11 | 65%)
Rozhledy (2 | 12%)
Recepty (4 | 23%)

Působení Ducha Božího v člověku

Vším co existuje - tedy také hmotou i člověkem ­ proudí kosmická síla, energie, která vše oživuje, vyživuje a zachovává; bez této síly, která je „za“ veškerými útvary, by ani hmota ani člověk nemohli existovat. Můžeme tuto sílu nazývat „všesílou“ nebo „všeduchem“ nebo „proudícím éterem“ - nebo „Bohem“. Je to Duch Boží, který je život, který je ve všech formách bytí energií, která vše udržuje, umožňuje růst a zrát. Je to věčně se rozdávající proud nezištné lásky, absolutně pozitivní energie.
 
Tato absolutní energie, Duch Boží, působí také v člověku - ve hmotném i v duchovním těle člověka. Každý člověk nosí totiž v sobě druhé, jemnohmotné tělo, které svým tvarem přibližně odpovídá tělu hmotnému - duši - a prostřednictvím kterého je hmotné této zásobováno duchovní energií.
 
Abychom skutečně pochopili podstatu zdraví a nemoci, musíme se důvěrně obeznámit nejen se skladbou tohoto „vnitřního člověka“, nýbrž i se způsobem působení Ducha Božího v člověku.
 
1. Duchovní koloběh energie
 
Centrum duchovního těla v člověku je tzv. jádro bytosti - mystikové jej nazývali mimo jiné jiskrou Boží nebo jiskrou duše. Nalézá se v oblasti temene hlavy a je to nesmrtelná, nezatížitelná, věčná část duše. Skrze toto jádro bytosti proudí do člověka Duch Boží, éterická síla.
 
Duchovní energie plyne potom z jádra bytosti po hlavní dráze - po levé straně těla podél páteře - dolů až do oblasti pánevní, do tzv. sběrné pánve. Poté proudí duchovní síly opět - po pravé straně těla podél páteře - vzhůru do bytostného jádra duše.
 
Při tomto toku duchovní síly prochází proud energie sedmi energetickými uzly, které bývají označovány také jako centra vědomí - na východě jsou známy jako čakry. Tyto energetické uzly, centra vědomí, mají za úkol rozdělit éterickou sílu po mnoha rozvětvených drahách skrze nervy k jednotlivým orgánům v těle. Každé z center tedy zásobuje určitou oblast duchovní energií. Nakonec je tak každá buňka spojena s jedním centrem vědomí a jím je nasycována duchovní energií.
 
Zvláštní význam má přitom čtvrté centrum vědomí: Je to svého druhu spínací a poháněcí stanice, která táhne opět energii nahoru ze sběrné pánve a ji vede pak dále k jádru bytosti.
 
2. Centra vědomí
 
Každé centrum vědomí je současně nositelem určité etické kvality. Podle toho se tato centra vědomí nazývají - od spodu nahoru: pořádek, vůle, moudrost, vážnost, trpělivost, láska, milosrdenství. Je to sedm základních sil božského života - přičemž je každá síla opět obsažena ve všech ostatních.
 
Tak vypadá tedy duchovní strom života v člověku, viděno odspodu nahoru - přičemž se kořeny tohoto stromu nacházejí nahoře - následovně:
 
Centrum vědomí pořádku se nalézá nad sběrnou pánví v oblasti kostrče. Druhé duchovní centrum tedy centrum božské vůle, leží v oblasti kosti křížové. V krajině bederní se nachází třetí centrum vědomí, centrum moudrosti. Centrum vážnosti je pak umístěno mezi lopatkami v blízkosti srdce. Na něho se napojuje v oblasti šíje páté centrum trpělivosti. V naší hlavě leží šesté a sedmé centrum vědomí. Šesté má své sídlo mezi očima; je to centrum božské lásky. Sedmé centrum, centrum milosrdenství, se nalézá nad ním v záhlaví, v blízkostí podvěsku mozkového. Toto centrum je kořenem, zakotvením stromu života a nazývá se také „brána k absolutnu“.
 
Centra vědomí jsou pulsující a rotující útvary, světelná centra energie v našem duchovním těle. Přitom čtvrté (vážnost) a také šesté (láska) centrum vědomí září zvláště intenzívně.
 
Ve čtvrtém centru působí ještě jedna zvláštní síla - je to síla Kristova, tak zvaná Spasitelská jiskra, která se urodila do každé duše, když Ježíš z Nazaretu na Golgatě před téměř 2000 lety vyslovil své „Dokonáno!“ Světlo Kristovo je dodatečná, podpůrná, vysvobozující a léčivá síla v nás. Protože tento Duch Kristův působí především ve čtvrtém centru vědomí, nazývá se toto také Kristovo centrum.
 
3. Podstata zdraví a nemoci
 
V nás se tedy uskutečňuje duchovní energetický koloběh, který zásobuje energii také orgány a buňky fyzického těla. Vycházejíc z jádra bytosti duše, proudí duchovní síla přes centra vědomí a odtud mnoha rozvětvenými drahami k různým oblastem organismu. Díky tomuto toku éterické síly může být každý orgán a každá buňka zásobena kosmickou energií.
 
3.1. Závislost od schopnosti proudění duchovní síly
 
Když jsme vybaveni těmito základními poznatky, ozřejmí se nám nyní také podstata zdraví a nemoci.
 
Zdraví jsme, když mohou duchovní, síly nerušeně plynout a všechny části organismu mohou tak být dostatečně zásobovány energií.
 
Nemoc vzniká tehdy, když nějaký orgán není již v dostatečném množství zásobován duchovní energií. To je ten případ, kdy je centrum vědomí přepólováno, nebo - jak můžeme také říci - zastíněno; jak k tomu dochází, o tom budeme ještě hovořit. Tak, jak může ucpaným vodovodem těžko proudit voda, tak také duchovní energie nemůže v dostatečné míře proudit k orgánům, je-li centrum vědomí „ucpané“. V důsledku toho se potom buňky zpomalí a onemocní.
 
Nebo si představme motor automobilu, který již nedostane benzín; podobně je to i u člověka. Tělo je automobil, duše je motor; Duch, energie, je pohonnou látkou.
 
3.2. Souvislosti mezi centry vědomí a orgány
 
Každé centrum vědomí zásobuje určité orgány v těle duchovní energií. Následující přehled nám ukazuje, které orgány jsou s určitým centrem spojeny:
 

Centrum vědomí                                         připojené orgány

Pořádek                                                     pohlavní orgány, močový
                                                                 měchýř, konečník, hřeben
                                                                 pánevní s kyčelními klouby,
                                                                 kolena a hlezenní klouby


Vůle                                                           ledviny a močové cesty,
                                                                 konečník, tlusté střevo


Moudrost                                                   páteř a mícha, žaludek, tenké
                                                                 střevo, játra, žlučník, slinivka
                                                                 břišní, slezina


Vážnost                                                     srdce, plíce a průdušky, mícha a
                                                                 žebra


Trpělivost                                                   brzlík, mandle, štítná žláza,
                                                                  příštítná tělíska, průdušnice,
                                                                  hrtan, hrdlo, zuby


Láska                                                         oči, uši, orgán rovnováhy, nos,
                                                                  podvěsek mozkový, šišinka         

Milosrdenství                                              velký mozek, malý mozek 
 
3.3. Zastínění center vědomí
 
Co je tedy příčinou toho, že dojde k zastínění center vědomí a tím ke snížení toku duchovní energie do těla, které nakonec důsledkem toho onemocní?
 
Důvod spočívá v chybném chování člověka ­ v jeho negativním cítění, myšlení, řeči a jednání. Negativní, tedy egoistické myšlení a život stojí v protikladu k pozitivnímu, tedy nezištnému, Božímu myšlení a životu. Kdo myslí a žije negativně, nekomunikuje s Božími energiemi. Spíše jim zabraňuje v tom, aby v něm mohly volně proudit a působit.
 
Již jsme hovořili o tom, že negativní myšlenky se stávají patrnými nejdříve v auře, tedy ve vyzařování duše, a potom, nejsou-li přeměněny, vchází jako zatížení do duše. Tato zatížení jsou zastíněním center vědomí. Brání tomu, aby božské světlo, duchovní energie, přitékala volně a nerušeně k orgánům a buňkám.
 
3.4. Bezprostřední souvislost mezi chybným chováním a zatížením center vědomí
 
Určité chybné chování, resp. formy myšlení, zastiňují tedy zcela určitá centra vědomí. Existuje bezprostřední souvislost, neboť - jak již bylo objasněno - každé centrum vědomí vykazuje také etickou kvalitu. Protože každé centrum vědomí zásobuje energií určité orgány, dostává se těmto ­ v důsledku chybného chování a z toho vyplývajícího zastínění - méně životní síly; v důsledku toho se zpomalí a nakonec onemocní.
 
Vždy existuje souvislost - která je prokazatelná ­ mezi onemocněním orgánu, postiženým centrem vědomí a proviněním proti jím reprezentované božské etické vlastnosti. Přitom je možné učinit tento závěr v obou směrech: od onemocnění k chybnému chování jakožto příčině a stejně tak od chybného chování k organickému nedostatku energie jako následku.
 
Vezměme si jako příklad žaludek, který je podřízen centru moudrosti: Žaludek má za úkol rozložit prostřednictvím silných žaludečních kyselin a některých žaludečních šťáv, které produkuje, potravu, která je mu přiváděna, a tak přispívat k trávení. Žaludek je ale nucen „spolknout“ to, co se mu dodává - ať již je to dobré, nebo špatné.
 
V přeneseném slova smyslu reaguje žaludek na každé polknutí zlostí, nezpracovaných konfliktů. Nepřijímáme-li a nepojímáme-li věci kladně - tedy moudře - nýbrž reagujeme-li negativně a mnohé spolkneme, leží nám v žaludku - jako kámen; nestráví se, protože se žaludek křečovitě stáhne a bude produkovat žaludeční kyseliny v nedostatečné nebo naopak v nadměrné míře. Podle toho, jak člověk reaguje, bude se žaludek buď překyselovat, nebo mu budou žaludeční kyseliny chybět. Říkáme potom, že někomu leží zlost v žaludku, nebo že se tváříme kysele.
 
Polykáním hněvu a nezpracovanými konflikty se křečovitě stáhnou jednak nervy a s nimi žaludek, jednak dojde k zastínění centra vědomí moudrosti, čímž proudí k žaludku méně duchovní energie. Jestliže trvá toto nesprávné chování, kdy konflikty nejsou zpracovány, stráveny, zastiňuje se stále více centrum moudrosti - reprezentující m. j. uskutečnění a skutek - a žaludek je stále méně zásobován energií a nakonec onemocní.
 
Vezměme si ještě dva jiné příklady: uši a oči. Když onemocní uši, znamená to, že nechceme něco slyšet, někoho poslouchat, nechceme naslouchat bližnímu, popřípadě také uposlechnout. Odmítáme něco akceptovat, protože chceme sledovat sobecké zájmy - protože nám schází nezištná láska.
 
Máme-li problémy s očima, je nasnadě závěr, že nechceme něco vidět. Nechceme se otevřít něčemu, co bychom mohli nebo měli vidět. Zavíráme před něčím oči. Jsme „krátkozrací“, nevidíme souvislosti, celek; nebo jsme dalekozrací, tzn., že nevidíme to, co je před námi a co by se nás mělo bezprostředně týkat. Postižena mohou být také oční víčka nebo slzné kanálky; možná, že potlačujeme slzy, které bychom vlastně měli vyplakat, nebo používáme slzy sobecky jako prostředek nátlaku na bližního.
 
Oba tyto příklady mají společné to, že mají za základ egoistický motiv, že se jim nedostává nezištnosti - lásky. Chybné chování sestává přitom zpravidla z mnoha myšlenek, pocitů a pohnutek, které časem vytvářejí odpovídající energetický komplex, jenž na dané centrum vědomí působí a jednou v organismu propukne tím, že určité orgány onemocní.
 
Tyto příklady by mohly stačit k poznání toho, jak úzce souvisí duše a tělo a že příčina nemocí je v negativních myšlenkách a pocitech.
 

Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "3327"
(c) Maura and Eleonora, 2010
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one